V typovém programu pro novostavby elektrických lokomotiv Deutsche Reichsbahn nebyla plánována žádná šestinápravová lokomotiva pro kreslení těžkých nákladních vlaků. I přes použití dvojité trakce u čtyřnápravových strojů se nepodařilo dosáhnout požadovaného výkonu. S elektrifikací trati Drážďany–Zwickau vznikla potřeba výkonnější elektrické lokomotivy. Na konci 60. let bylo rozhodnuto o výstavbě nové šestinápravové řady elektrických lokomotiv, která měla být univerzálně využívána. Byl zohledněn nejnovější stav techniky, jako je lehká ocelová konstrukce nebo nízká vazba podvozků.
V roce 1974 byly prototypy 250 001-250 003 dodány LEW Henningsdorf. Konstruována jako těžká nákladní lokomotiva má hodinový výkon 5 400 kW a maximální povolenou rychlost 120 km/h. Tím, že se obešel bez aerodynamických křivek, které jsou při nízké maximální rychlosti zanedbatelné, získal svou přezdívku „kontejner elektřiny“.